Koncem padesátých let vrcholila v Americe móda velkých vozů s ploutvemi na zádi a Cadillac Eldorado mezi nimi obzvláště vynikal.

O prvních dvou generacích modelu Cadillac Eldorado, vyráběných v letech 1953 až 1956 si můžete přečíst zde (odkaz na článek Cadillac Eldorado (1953-1956): zlatá horečka). Na tomto místě si připomeneme třetí a čtvrtou generaci z let 1957 až 1960. O generacích se dá hovořit jen s rezervou, neboť většinou šlo jen o změny designu přídě a zádě. K těm ostatně docházelo každoročně.

Zadek jako přecpaná veverka

Do modelového ročníku 1957 vstoupilo Eldorado s nově pojatou zádí (foto). Ze zakulacených zadních blatníků vystupovaly velké, chromovanou lištou ostře zakončené svislé "žraločí" ploutve (nebo chcete-li křidélka). Koncová světla byla umístěna pod ploutvemi a výfuky ústily v chromovaných členech za zadními koly, nahrazujícími nárazník. Vyboulené zadní blatníky daly Eldoradu '57 přezdívku "chipmunk cheeks" (chipmunk je severoamerická pruhovaná veverka, která si stejně jako ta naše ráda nacpává líce potravou). Příď se nyní víc podobala luxusnímu Broughamu, jen světlomety zůstávaly jednoduché. Dvojité svislé ozdůbky se nyní přestěhovaly ze středu kapoty na přední blatníky.

Nabízely se opět dvě karosářské varianty, kabriolet Biarritz a kupé Seville se střechou hardtop (příslušné označení se objevilo na předních blatnících). Obě Eldorada využívala platformu C s rozvorem 3289 mm (129,5 palců), společnou se sérií 62 (Eldorado Brougham používal podvozek série 70 s kratším rozvorem). Cadillac se v tomto roce pokusil prorazit s čtyřdveřovou modifikací Eldorado Sedan Seville, ale prodaly se jen čtyři kusy a tak tuto myšlenku opustil.

V roce 1958 si Eldorado (foto) vypůjčilo od modelu Series 62 prakticky celou příď včetně dvojitých světlometů, masky chladiče a nárazníku. Vzadu si ale ponechalo vyboulení zadních blatníků a na bocích před zadními koly se objevilo deset svislých žeber a na ploutvích erby cadillacu.

Sériové Eldorado Brougham

V prosinci 1956 představil Cadillac jeden z nejpozoruhodnějších modelů v historii GM, sériový Eldorado Brougham série 70 (foto). Designér Ed Glowacke vycházel při návrhu karoserie z čtyřdveřového konceptu Orleans z roku 1953 a samozřejmě také z konceptů Eldorado Brougham z let 1955 a 1956. Převzal od nich mimo jiné "sebevražedné" zadní dveře se závěsy vzadu. Tvary se nejvíce blížil konceptu z roku 1956, jak přídí s dvojitými světlomety a mohutným nárazníkem, tak i zádí s výraznými ploutvemi. Lišil se střechou hardtop bez středových sloupků i tvarem ozdobných lišt na bocích.

Vůz s rozvorem 3200 mm (126 palců) a vnějšími rozměry 5494/1994/1410 mm (d/š/v) se začal v michiganském Detroitu vyrábět v březnu 1957 a do konce roku se těchto ultraluxusních vozů prodaly čtyři stovky. Překážkou nebyla ani astronomická cena přes 13 tisíc dolarů, což byl skoro trojnásobek proti standardnímu kupé série 62 a víc než tehdejší cena vozu Rolls-Royce Silver Cloud. Vysokou cenu částečně ospravedlňovala mimořádná výbava zahrnující nerezovou střechu, tónovaná skla, posilovač řízení a brzd, automatické nastavování sedadel, nízkoprofilové pneumatiky, automatické otevírání kufru, tempomat, elektrické zamykání dveří, skříňky na nápoje a parfémy atd. Zákazníci si mohli vybrat ze 44 kombinací koženého interiéru, včetně koberečků z jehněčí kůže.

Zadní kola poháněl přes čtyřstupňovou automatickou převodovku Hydramatic šestilitrový vidlicový osmiválec se dvěma čtyřnásobnými karburátory a výkonem 325 k (239 kW). Vzduchové pérování bylo komfortní, mělo ale problémy se spolehlivostí. Někteří majitelé se dokonce rozhodli nahradit je konvenčním odpružením s vinutými pružinami. Cadillac Eldorado Brougham 1957 měl (stejně jako modely Fleetwood) nový rám podvozku svařený z trubek čtvercového průřezu do tvaru písmene X. Jeho slabinou byla nižší tuhost při nárazu do boku vozu.

Do roku 1958 vstoupil Cadillac Eldorado Brougham s několika změnami interiéru (např. kožený potah horní hrany dveří), zvenku se lišil jen novými kryty kol. Prodalo se jich 304 kusů, takže celková produkce typu Eldorado Brougham dosáhla počtu 704 kusů. S Broughamem skončila v roce 1958 ruční výroba luxusních vozů v detroitské továrně Cadillacu a přesunula se do italského Turína k Pinin Farinovi.

Žraločí invaze

Všechny modely cadillacu ročníku 1959 se staly americkou ikonou padesátých let a Cadillac Eldorado (foto) nebyl výjimkou, hlavně díky obrovským zadním ploutvím začínajícím už za sloupky předního okna a končícím dvojitými koncovými světly v kapkovitých výstupcích. Impozantní ploutve doplňoval na zádi masivní nárazník, jehož tvar byl evidentně inspirovaný proudovými letadly. Zpětné světlomety byly zabudovány do velkých otvorů v rozích a součástí nárazníku byla i mřížka s výstupky připomínajícími drahokamy. Stejný design mřížky se opakoval i na přední masce, tentokrát uspořádané do dvou pater. Modely Seville (kupé) a Biarritz (kabriolet) nešetřily chromem. Na bocích měly široké lišty procházející od sloupků A až k zadnímu nárazníku a odtud zase zpět v podobě lesklých prahů. Na bocích za předními koly měly nápis Eldorado.

V roce 1959 provedl Cadillac přečíslování svých modelových řad. Ze série 62 šesté generace se stala série 6200, modely De Ville tvořily sérii 6300 a Eldorado sérii 6400. Čtyřdveřové Eldorado Brougham se přesunulo ze série 70 do série 6900. Všechny modely sdílely stejný rámový podvozek s rozvorem náprav 3 302 mm (130 palců). Motor V8 s objemem 6384 cm³ (390 kubických palců) dával 345 k (254 kW). K standardní výbavě patřily posilovače řízení a brzd, automatická převodovka, vzduchové pérování, elektrické stahování oken, rádio atd.

Pro druhý a poslední modelový rok (1960) této generace se Cadillac Eldorado představil s o něco málo uměřenější karoserií. Vpředu se změnila mřížka chladiče (nyní jednopatrová v celé šířce vozu) a tvar mlhových světel v nárazníku. Vzadu mělo Eldorado nižší ploutve a koncová světla přemístěná do oválných chromovaných zakončení zadních blatníků. Kabriolety měly stahovací střechu schovanou pod plechovým krytem za sedadly a dvěma postranními "hrby" pravděpodobně skrývajícími mechanismus střechy. Naposled si mohli zákazníci koupit kupé Eldorado Seville.

Pinin Farinovo Eldorado Brougham

Cadillac Eldorado Brougham se v letech 1959 a 1960 kompletoval ručně v karosárně Pinin Farina, založené v roce 1930 v italském Turínu Giambattistou "Pinin" Farinou (v roce 1959 ji převzal jeho syn Sergio, který od roku 1961 používal jméno Pininfarina). Uvádí se, že byla vyrobena stokusová série (jeden vůz byl rozbit při převozu), prodávaná za cenu o jeden dolar vyšší než u předchůdce z roku 1957 (13 075 $). Na designu se kromě Pinin Fariny podílela i známá karosárna Fleetwood ze stejnojmenného města v Pensylvánii. Karoserie měla elegantní tvary vycházející z modelu Cadillac Fleetwood s dopředu skloněnými sloupky A a hranatější zadní částí střechy. Design karoserie naznačoval, jakým směrem se budou v šedesátých letech ubírat modely značky Cadillac.

V následujících letech pokračovala výroba modelů Cadillac Eldorado až do roku 2002 v dalších sedmi generacích. Eldorado přitom postupně zmenšovalo rozměry karoserie a zároveň ztrácelo na osobitosti.